Dali jsme si na čas, ale slíbený souhrn informací z Rijeky je tady ! Za zpoždění se musíme s Petrem omluvit, trošku jsme si tu návštěvu Chorvatska prodloužili.

Závodní víkend byl zakončen velkou radostí, zároveň byl ale plný nervozity. Trať celkově působila velice jednoduše, ale při nájezdech do terénů byla až zákeřná.


Z výkladu Petra bylo jasné, že trať nebude patřit mezi jeho oblíbené: "neměla vůbec rytmus. Jedeš naplno táhlou levou, pak pravou, na konci tvrdě na brzdy a vinkl, v terénu zagázuješ a vyhážeš kamínky tam kde je potřeba tvrdě brzdit. Vyjedeš z terénu a opět plná pětka do levé, pravá a zase levý vinkl. Škoda, že si někdo víc nepohrál třeba s členitostí, tím by trať získala rozhodně na atraktivnosti a byla by zábavnější". Petra už od pátku provázela nervozita, jak se netypická trať na okruhu Grobnik pojede a už po prvních tréninkových jízdách řekl: "jedna stopa, skoro žádné místo pro předjíždění, v terénu se pak samozřejmě udělají díry a předjíždí se špatně, asfalt rychlý a tam toho taky moc nepředjedeš, takový strašně rychlý a krátký okruh“.



V závodech se Petrovi povedl každý ze tří startů a v rozjížďkách si dokázal udržet i náskok. Celý okruh se dal objet v čase do jedné minuty a k zásadnímu lámání chleba tedy docházelo při dojezdu "okoláků". To byly momenty, kdy hrozilo, že se o kolo dojížděný jezdec začne motat a vyprodukuje situaci, která by vedla k chybě anebo zásadnímu zdržení. Nic takového se naštěstí nepřihodilo a tak Petr dokázal všechny jízdy dojet stylem start-cíl a “evropu“ v Rijece vyhrát.



Z pohledu návštěvníka, byla trať nepřehledná a výhled na celý okruh nebyl z žádné strany možný. Abyste viděli alespoň větší část trati (přecházet během závodu bylo řekněme nepraktické) museli jste se posunout na nejvyšší místo nad závodní dráhu. To také udělala většina fandů. Velice pěkný pohled jsme si užili i při startu, kdy startovní rovinka před první zatáčkou nabízela nádhernou studii soubojů plnou adrenalinu. Dalším zážitkem bylo sledovat výjezd z druhého terénu, který byl zakončený skokem, po jehož dopadu šli jezdci hodně do brzd, aby se vlezli do esíčka s výjezdem na asfalt startovní roviny. Tento krátký úsek byl charakteristický vyjetou kolejí a dvěmi dírami ve stopě a tak působil hodně nebezpečně. Jezdci v tu chvíli měli zaručeně hodně "práce" udržet stroj, místo i rychlost. Docela pravidelně se tak stávalo, že skončili s lehkým opřením na slaměných mantinelech.



I přes rozdílnou národnost fandů, kdy měl každý "svého" favorita, panovala po celý závodní víkend dobrá nálada a všichni se dokázali skvěle bavit. Když jsme po vyhlášení vítězů seděli na kafi v místní okruhové restauraci, sršela z Petra pozitivní a uklidněná nálada a po zjištění náskoku 87 b. v celkovém bodování vypadal ještě radostněji. Než jsme se rozloučili, svěřil se, že bylo dobré, že se závody jeli na novém místě a ještě radši slyšel po depu češtinu z více stran.


Vítězství rozhodně přineslo velkou radost, ale přináší s sebou i velkou zodpovědnost pro další závody a hlavně na evropu ve Švýcarsku. Hlavním cílem následujících týdnů bude "nezrakvit se" a v Lignieres dotáhnout tuto sezónu do úspěšného konce.



Na nadcházející víkend je na pořadu Mistrovsví Itálie v Pompose a za další dva týdny návštěva MI ve francouzkém Alpe d’Huez.





Zpět na články